Umělá inteligence mi vezme práci. Nebo ne?

Umělá inteligence. Mluví o ní umělci, novináři, odborníci i moji příbuzní, když se s nimi potkám. Je všude a mnozí jí přikládají stejný význam, jako měl kdysi nástup počítačů nebo internetu. Tenhle článek je tu pro ty z vás, které by zajímal můj pohled ze strany tvůrce, kterého se tahle změna přímo dotýká. Jak o tom přemýšlím, co to pro mě znamená a co si myslím, že přijde do budoucna. Předem vás ale pro jistotu varuju, že článek je sestavený jen z mých vlastních osobních názorů a predikcí, které vycházejí jen z toho, co aktuálně v dubnu 2023 je obecně známo.

AI ještě není dokonalá, ale jednou nejspíš bude

Když se loni objevil obrazový generátor Midjourney a internet zavalily jím generované obrázky, moc se mi to nelíbilo. Čtení komentářů v duchu “ha ha, ilustrátoři teď nebudou mít co žrát” mi nebylo vůbec příjemné. Obecně mám ráda nové technologie a baví mě sledovat jejich vývoj, ale vědomí, že mě nějaká technologie nahradí v něčem, co už se od dětství snažím pilovat, zdokonalovat a co z velké části tvoří moje živobytí… to se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo.

Samozřejmě jsem si Midjourney i Dall-e hned vyzkoušela (a průběžně je zkouším dodnes) a zjišťovala, co na to říkají lidi z oboru nebo odborníci na AI či právo. Kvalita výstupů, ač mnohými vynášená do nebes, mi z profesionálního hlediska nepřijde zas tak dobrá, aby teď hned v celém rozsahu mohla nahradit skutečné tvůrce. Jenže vývoj probíhá raketovou rychlostí a co není dokonalé dneska, za pár týdnů/měsíců/let už pravděpodobně bude. A tak si říkám, že je na místě brát to celé vážně a přemýšlet o tom, co to s naším oborem může udělat.

Pak je tu celá velká otázka duševního vlastnictví, autorských práv a fakt, že se umělá inteligence učí na dílech současných umělců, bez souhlasu a jakékoli licence původního autora. To je něco, co je potřeba vyřešit a právně ošetřit, ale je to podle mě jen dílčí zádrhel, který se do budoucna vyřeší. Nebo vyšumí. Další riziko je rozhodně i to, že umělá inteligence dává prostor spoustě podvodníků, kteří vydávají generované obrázky za své vlastní. Zatím to jde v mnohých případech odhalit, ale i to se do budoucna nejspíš změní. Jedinou garancí skutečné tvorby tak nejspíš bude důvěryhodnost autora, kterou si ale autor musí dlouhodobě budovat.

Loni se o něco později objevil také ChatGPT a další stovky projektů využívajících umělou inteligenci. Dokážou naklonovat váš hlas, programovat appky a weby, vytvořit realisticky vypadajícího digitálního “avatara” libovolného člověka, odstranit šum z audionahrávek, identifikovat rostliny z fotky, plánovat jídelníčky na míru, dělat rešerše… Je toho spousta a pokud vás to zajímá jako mě, doporučuju na Instagramu např. účet aitherevolution, který to všechno mapuje.

Zdá se, že umělá inteligence bude umět snad úplně všechno. Možná ne hned dokonale, ale časem se to naučí. Ale znamená to, že nám všem umělá inteligence vezme práci?

Podle mě ano i ne. Jsem toho názoru, že umělá inteligence nám práci všem hromadně nutně nemusí vzít, ale že nám ji rozhodně změní. Podobně jako se změnila s příchodem počítačů nebo internetu. Moc zajímavě a povzbudivě na tohle téma mluví v podcastu Deep Talks Petr Dřímalka.

Některé oblasti lidské práce už bude zbytečné dělat, protože AI technologie ji udělá během vteřin za nás… a nám pak zbyde více času na práci, ve které jsme skutečně nenahraditelní. A nebo na volný čas. To zní skoro až pohádkově hezky. Na druhou stranu jsou tu ale i pesimistické scénáře, podle kterých si AI zotročí lidstvo a zničí svět. Co jen si z těchhle možností vybrat, že? 🙂

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený The New Yorker Cartoons (@newyorkercartoons)

Co si myslím, že z toho bude plynout konkrétně pro mě?

1. Podle mě se dá očekávat, že ubyde poptávka po málo placené práci. Zakázky, za které mi v uplynulých letech zadavatelé nabízeli “zviditelnění”, pár stovek nebo tisícovek, a šlo jim zkrátka jen o to, že potřebovali nějaký vizuální obsah, ale zároveň se jim za to nechtělo platit… tak tohle do budoucna zastane umělá inteligence. A pokud takové poptávky budou přece jen chodit, nebude problém takové zadavatele na AI odkázat. Díkybohu za to.
2. Dál taky očekávám, že ubyde poptávka po neumělecké ilustraci. Mám tím na mysli ilustraci, ve které nehraje roli jméno autora nebo jeho umělecká invence, ale zadavatel jen potřebuje nějaký vizuál na míru. Umělá inteligence pro něj bude něco jako pokročilejší fotobanka, která vygenerujete takový vizuál, který zrovna potřebuje, a výsledek zkrátka bude good enough. Bude to pro něj v první řadě praktické a efektivní. A ačkoli si to ne všichni uvědomují, téhle “neumělecké ilustrace” je všude kolem nás spousta, a ilustrátoři/grafici, kteří se tímto druhem ilustrace zabývají, jsou podle mého názoru právě ta skupina, která umělou inteligencí do budoucna ohrožená skutečně je. Já za sebe se v rámci ilustrace tímhle směrem vydávat už moc nechci, protože to vnímám jako slepou uličku, byť poptávky po takové ilustraci pořád jsou a nějakou dobu nejspíš budou.
3. Naopak více umělecká, artová ilustrace podle mě půjde nahradit hůře. Pro zákazníka bude mít ještě větší význam osobnost umělce, jeho jedinečné umělecké vyjádření, proces jeho tvorby, jeho příběh, autentičnost, lidství, myšlenky. Zkrátka všechno to, co ho od umělé inteligence odlišuje. Nebude to dokonalost jeho řemesla, ale to všechno ostatní, co umění dělá uměním. Zákazníci si nekupují umělecké dílo jen pro samotný obraz, ale také pro příběh a osobnost, která je za ním. Samozřejmě to nebude platit pro všechny zákazníky, i dnes si spousta lidí zdobí zdi “uměleckými kousky” z Hornbachu a jsou s nimi perfektně spokojení, obraz jako obraz. Ale věřím tomu, že pro další skupiny zákazníků tohle platit bude a že výjimeční tvůrci si právě i díky tomu nemusí s AI zas tak moc lámat hlavu. A ti ostatní se třeba mohou inspirovat a hledat svojí unikátnější cestu.
4. Ilustrace od reálných tvůrců budou pro zadavatele spíš otázkou prestiže než nutnosti. Označení “hand-made”, ten punc prémiovosti, poctivosti a opravdovosti, se z oblasti řemeslné tvorby rozšíří i na ilustrace. I když určitě budou vznikat knihy, plakáty, kalendáře a další produkty ilustrované umělou inteligencí, věřím tomu, že v mnohých případech budou zákazníci nadále preferovat obrázky, za kterými stojí podpis konkrétního člověka, a firmám se proto i nadále bude vyplácet s ilustrátory pracovat, i když třeba v menší míře než dnes.
5. Dá se očekávat, že se promění grafické programy. Grafické programy budou mít nové nástroje, které budou práci zjednodušovat a automatizovat. To, co dnes dělá Midjourney, bude do budoucna běžná součást grafického softwaru. V rámci grafiky taky podle mě ještě více poroste důležitost Canvy, protože ta už teď AI ve velkém používá. Celkově práce z grafickými programy bude jednodušší a to co dnes vnímáme jako pokročilé úpravy, budou zvládat i začátečníci.
6. Role grafických designérů i mnohých ilustrátorů se dost promění. Spousta práce se zautomatizuje a grafik bude spíše něco jako dnešní art director, který o výstupu sice rozhoduje, garantuje jeho vhodnost a kvalitu, udává jeho tón a styl, vylaďuje ho, ale rutinní “nimravou” práci, která k daným výstupům vede, bude v komerčním prostředí dělat ve velké míře AI.
7. Umělá inteligence nám může usnadnit i všechno kolem, co ke své práci potřebujeme: administrativu, tvorbu webů, psaní textů, cenotvorbu, reklamu a marketing, time management, rešerše textů…

Možná to nemusí být špatná věc

Za sebe tedy odhaduji, že určitou část ilustrace ve veřejném prostoru AI skutečně nahradí a že se tomu nedá vyhnout. Umělá inteligence tvoří rychle, levně, přesně podle vašich představ a úpravy udělá bez cukání a okamžitě. Jediné důvody, proč si zadavatelé nejspíš budou objednávat ilustrace od reálných umělců, budou v první řadě marketing, altruismus a mecenášství. Na běžné rutinní obrázky v projektech, kde jde zadavatelům především o co nejnižší cenu, tam budou zadavatelé sahat spíše po tvorbě umělé inteligence. Vždyť by to ani jinak ani nedávalo smysl.

Často se taky připomíná paralela s nástupem fotografie. Stejně jako portrétistům a realistickým krajinkářům v 19. a 20. století vzala část práce fotografie, tak nám ilustrátorům dnes část práce vezme AI. Je to ale opravdu špatná zpráva? Není to třeba náhodou dobře? Nástup fotografie byl kdysi iniciátorem toho, že se malíři už dál nezabývali pouhým realistickým zobrazováním světa, ale začali experimentovat a malovat to, na co je fotografie krátká. Od impresionismu až po abstraktní umění. Myslím si, že podobně jako v době levného zboží z Asie můžou fungovat a vzkvétat mnohé lokální řemeslné dílny a malé značky (stačí se někdy projít po Dyzajn marketu, Lemarketu a dalších akcích), tak stejně úplně nezmizí poptávka po ručně malované tvorbě.

Bude jí ale velmi pravděpodobně o něco méně a bude exkluzivnější. Dost možná bude pro průměrnější a více genericky tvořící ilustrátory těžké najít práci, zatímco ti zavedení nebo velice talentovaní a originální nebudou muset mít nouzi. Někteří říkají natvrdo, že pokud se umělec bojí o práci, tak asi není moc dobrý umělec. Kdo ale ten dobrý umělec je, a kdo už ne? Těžko říct a ukáže to jen budoucí vývoj.

Zkrátka je podle mě nutné počítat s tím, že AI tu s námi je, bude tu nadále, a je teprve v plenkách a to nejlepší, co jako ilustrátoři můžeme udělat, je nenechat si ujet vlak, využívat ji tam, kde to dává smysl (třeba právě administrativa), upozorňovat na možná rizika (autorských práva a podvody) a přemýšlet nad tím, co můžeme ve své tvorbě oproti AI vlastně nabídnout.

A co si o AI myslíte vy?