Home blog 6 myšlenek, díky kterým jsem přešla na volnou nohu

6 myšlenek, díky kterým jsem přešla na volnou nohu

written by Brabikate Listopad 14, 2018

Bylo mi řečeno, že bych měla víc sdílet, co mě vedlo k tomu, co teď dělám. Že by to prý mohlo některým lidem pomoct – těm, co se teď rozhodují stejně jako jsem se rozhodovala já. Nebo těm, kterým zatím vůbec nic takového nepřišlo na mysl a přitom by mělo. A tak začínám. :) Když se vám to bude líbit, dejte vědět a já napíšu na tohle téma něco dalšího.

Než se do toho pustím, chtěla bych ale říct, že vůbec nechci tvrdit, že podnikání na volné noze je ideální pro každého. Je spousta povolání, u kterých to buď není vůbec možné nebo to není vůbec nutné. Je spousta lidí, kterým by to na volné noze nevyšlo, kterým lépe vyhovuje být zaměstnaný, nebo naopak být zaměstnavatel a založit si firmu. A je to úplně v pořádku. Být na volné noze není recept na štěstí. Já osobně se ale dlouho viděla právě jako freelancer,  hrozně mě to táhlo, ale trvalo mi dlouho, než jsem našla odhodlání. To rozhodnutí přišlo až právě díky tomu, že jsem si v hlavě srovnala všechny tyhle následující věci:

1. Nemusíš být nejlepší, aby ses tím mohla živit.

Čím víc si budete studovat životopisy slavných osobností, úspěšných lidí a dalších superhrdinů, tím víc vám začne docházet, že jejich sláva nebo úspěch nesouvisí vždy s tím, že by byli v něčem tabulkově nejlepší. Samozřejmě nějaký talent je nutný a čím víc ho máte, tím lépe pro vás. Ale nenechte své pochybnosti o tom, jestli jste dost dobří, stát vám v cestě.

Velmi často se totiž „úspěšný“ člověk od „neúspěšného“ (uvozovky tu dávám proto, abyste měli možnost si filozoficky zapolemizovat, co to vlastně ten úspěch je :) ) neliší tím, že by jeden měl větší talent a druhý menší, ale tím, že jeden sebral odvahu a druhý ne.

2. Nemusíš jít do toho hned od začátku na sto procent.

Když jsem odcházela z práce (z pozice social media markeťáka), šla jsem do toho s tím, že se chci víc věnovat malování a ilustrování a třeba to jednou vyjde, že budu malovat na fulltime. Jistou jsem tehdy měla jen jednu pravidelnou zakázku na ilustrace za pár tisíc korun měsíčně a do toho několik jednorázových zakázek na obrazy. Takže malováním jsem na začátku vydělávala zhruba tolik, abych zaplatila povinné platby (tj. zdravotní a sociální, když jsem OSVČ) a jakž takž nájem za svůj tehdejší pokojík v jednom pražském „post-studentském“ bytě. Takže jestli jsem chtěla kromě toho ještě jíst a neživořit, musela jsem si vydělávat i nějak jinak.

Kdybych neměla zkušenosti z marketingu, asi bych se zkusila poptat někde po kavárnách, recepcích a obchodech na poloviční úvazek.  Jako markeťačka se známými v oboru jsem ale naštěstí hned na začátku dostala několik nabídek na správu sociálních sítí několika firem a tahle starost mi odpadla. Téměř rok jsem tedy fungovala tak, že jsem dělala obojí – jak svou „bývalou profesi“, tak tu svou novou vysněnou. Až po tom jednom roce jsem si s jistotou mohla říct, že teď už můžu marketing dát stranou.

Co tím chci říct? Chci tím říct, že jestli doopravdy chcete mít nějakou vysněnou freelance práci, nemusíte do toho skočit hned naplno a riskovat úplně všechno. Pokud nezvládáte dělat ten svůj nový kreativní byznys během svého fulltime zaměstnání (já to tehdy totiž nezvládala, po práci jsem byla kreativně většinou naprosto vyšťavená), hledejte si nějakou práci na zkrácený úvazek, díky kterému budete mít čím zaplatit to své existenciální minimum. A ve volném čase, krůček po krůčku, na sobě pracujte, učte se a nabírejte nové zakázky. Jednoho dne ten zkrácený úvazek třeba nebudete vůbec potřebovat. ;)

3. Kdy, když ne teď?

Když jsem se rozhodla jít na volnou nohu, bylo mi 26. Žádné děti, žádná hypotéka. Věděla jsem, že jednou v životě chci zkusit fungovat na volné noze. Zkusit se alespoň částečně živit svojí vlastní tvorbou. A taky jsem věděla, že když to nikdy nezkusím, tak toho budu litovat. Za sebou jsem měla už pár let pracovních zkušeností, takže jsem v tom „dospěláckém světě“ už zhruba věděla „co a jak“, i když jsem samozřejmě nebyla žádný ostřílený byznysmen. Což ale já nikdy nebudu. :)) Takže kdy bude ten správný čas do toho jít, než právě teď? Až jednou budu mít rodinu? Hypotéku? Seberu k tomu odvahu i někdy jindy?

4. Co nejhoršího se může stát, když se to nepovede?

Co když se to nepovede? Co když nebudu mít zakázky? Co když mi dojdou peníze? Přesně tyhle myšlenky mě držely zpátky. A hrozně mě uklidnilo, když jsem si na ně konečně odpověděla. Když se to nepovede, tak asi pokrčím rameny, bude mě to určitě hrozně mrzet, ale zkrátka se zase nechám zaměstnat. A tohle je to nejhorší, co se stane. Děs a hrůza, že? :) Ne, vážně, určitě by mi z toho bylo smutno a cítila bych se asi i dost trapně a poraženě, až to budu říkat ostatním. Zároveň ale budu mít pořád ten dobrý pocit, že jsem to alespoň zkusila, a to vědomí je pro mě přece víc. A co se týká peněz, tak abych měla jistotu, že jen tak nedojdou (protože na volné noze jsou z různých důvodů zkrátka období sucha – a i s tím mám bohužel zkušenosti), je důležité si něco našetřit a dělat si rezervy, a to ideálně ještě před tím, než s podnikáním vůbec začnete.

5. Co ti to přinese?

Možnost živit se svým vysněným povoláním. Možnost dělat si věci podle svého. Vybírat si, na čem budu pracovat. Možnost řídit si den tak, jak se mi hodí. Možnost pracovat doma a nemuset každý den dojíždět. Klidná rána bez spěchu a stresu. Možnost se rozvíjet přesně v tom, v čem chci. Možnost pracovat odkudkoli, kdykoli. Svoboda. Skvělý pocit.

6. Co ti to vezme?

Kolektiv lidí. V bývalé práci jsme byli mnohdy spíš kamarádi než kolegové a i když mi samotná práce v open space moc nevyhovovala, všechny ty společné obědy, kávičky a porady byly fajn. Na volné noze tohle není, obvykle jste většinu dne sami a když chcete společnost, musíte si ji aktivně vyhledávat.

Další věcí, které jsou tak trochu otrava, jsou různé komplikace související s tím, že jste OSVČ. Musíte řešit úřady, všechno si sami platit, vystavovat faktury, podávat daňová přiznání… OSVČ také mají horší podmínky při vyjednávání hypotéky, ženy nesmí podcenit platby pojištění, aby jednoho dne mohly získat mateřskou atd. Dále také už nebudete mít placenou dovolenou – buď se smiřte s tím, že budete pracovat i na cestách, nebo si na volno musíte vydělat předem.

Taky přijdete o určitou finanční jistotu. Jako zaměstnanec víte, kolik vám měsíčně přijde peněz na účet, jako OSVČ si můžete dělat hrubý odhad, ale často se stane, že některé zakázky nakonec nevyjdou, jiné se protáhnou, další zákazník zapomene proplatit fakturu, takže peníze přijdou třeba týden po splatnosti. Může se tak stát, že jeden měsíc máte sotva na základní věci, zatímco druhý měsíc byste si mohli žít jako králové. Když si ale budete budovat tu svou finanční rezervu, nemělo by ani tohle „kolísání“ být po nějakém čase zas takový problém.

Vybavuji si, jak se mi tehdy všechny tyhle myšlenky honily hlavou a já nemohla zamhouřit oko. A jak najednou přišlo to finální rozhodnutí. Jo, já do toho musím jít. Bylo to rozhodnutí v mé vlastní hlavě, ale zároveň vím, že nebýt všech těch podporujících lidí kolem mě, taky bych se nejspíš rozhodovala jinak. Takže děkuju svému bráškovi, že se mnou tehdy strávil tolik času rozebíráním všech pro a proti. Děkuju rodičům, za podporu, inspiraci a za předávání zkušeností. Děkuju Mírovi, že je tu pro mě každý den. A taky díky Janě, která mě propojila s velikou částí mých prvních zakázek, a která mi v tomhle vždycky rozuměla. :))

Teď jen doufám, že se bude dařit dál. A kdyby ne, tak si zkrátka najdu „nějakou pořádnou práci“. Děs a hrůza! :))

 

Mohlo by vás zaujmout