Home blog Únorové střípky

Únorové střípky

written by Brabikate Únor 28, 2018

Je sice fakt, že je únor nejkratší měsíc, ale stejně se mi zdá, že utekl až nějak moc rychle. Připadá mi, že jsem stihla vypít pár hrnků čaje, párkrát málem zmrznout při čekání na tramvaj a najednou je únor pryč. Přece jen se mi ale událo pár důležitých věcí a když už jsem k tomu byla dokonce i písemně vyzvána, tak vám tu o tom něco povyprávím. :D

Namalovala jsem obří obraz. Rozhodně největší, co jsem kdy vytvořila. Je vyšší než já, málem se mi ani nevešel do bytu a než jsem se odhodlala k prvnímu tahu štětcem, celou věčnost jsem seděla na druhé straně místnosti, zírala na tu prázdnou plochu a přemýšlela, co na tom obrazu vlastně chci mít. K vidění a případně i ke koupi bude 24. – 25. března na Dyzajn marketu JARO. Až bude po akci, tak vám ho samozřejmě ráda předvedu i tady, ale prozatím zůstává top secret. :)

Musím říct, že tak velký formát pro mě byla výzva i velká zábava současně, protože malování takhle velkých věcí je o dost jiná práce než malovat malé A4 a A3, co se vám snadno vejdou i na stůl. Svůj oblíbený akvarel jsem pro tenhle účel vyměnila za akrylové barvy značky Pebeo a bylo pro mě vcelku zajímavé zase jednou „kouzlit“ s něčím jiným.

V únoru jsem se taky rozloučila se svými oblíbenými Vokovicemi a s Divokou Šárkou. Tahle část Prahy byla posledních pár let „moje doma“ a hodně mi to místo přirostlo k srdci. Sice se teď fakt těším na nové začátky na novém místě, ale stejně jsem z toho celého stěhování lehce sentimentální. Pokud přemýšlíte, jestli se do Vokovic nastěhovat, můžu vám to tu jen doporučit, protože je to moc příjemné místo k žití. Za pár minut jste v centru města se všemi jeho možnostmi, ale zároveň je tu na dosah ruky spousta přírody, kde si můžete právě od města a všech jeho možností zase pěkně odpočinout.

Naopak stylových kaváren si tu moc neužijete, ale za nimi buď můžete zajet do centra, nebo už i tady „vyrostlo“ pár super podniků jako třeba krásné bistro Marinada Store nebo oáza klidu a čokolády Čokolaterie Vokovice. No, krásně mi tu bylo!

Takže na konci února jsem se přestěhovala na druhý konec Prahy, do Prahy 4. Do maličkého bytečku, kde jsme spolu jen já a Míra. A naše věci. Spousta našich věcí. Myslela jsem si o sobě, že jsem minimalista, ale tohle stěhování mi ukázalo, že od minimalismu mě dělí fakt velká hromada krabic. Zatím pořád ještě vybalujeme, vymýšlíme kam co uložíme a jak si to naše bydlení o něco zkrášlit a udělat z něj domov. Vcelku příjemné starosti!

Díky Janče jsem v únoru objevila kavárnu Tvoje máma a pak o ní napsala pár řádků pro City-dog.cz, nový lifestyle magazín o Praze, kde najdete spoustu tipů, jak si užívat tohle město naplno. Moje únorové kulturní zážitky – jídlo v restauraci nebo kolaudačka u přátel se asi nepočítá, hm? – se nicméně tentokrát omezily jen na cestovatelskou přednášku v Lucerně, kde Petr Nazarov mluvil o svých cestách na Havaji, kterou bych si jednou přála prochodit stejně jakou Madeiru.

Ke svojí velké radosti jsem začala pracovat na jednom novém ilustrátorském projektu a definitivně jsem se rozhodla, že odteď už veškeré další projekty, co budu brát, budou souviset jen s ilustrací, malováním nebo s animací, která mě teď hodně chytla a nejradši bych si teď s tím jen hrála a hrála. Mimochodem, chtěli byste ode něco namalovat? Jestli ano, určitě dejte vědět. ;)

A na závěr pár fotek ze zimní pohádky v Jizerkách. Škoda, že ta pražská realita je o tolik šedivější.

Jaký byl váš únor?

Mohlo by vás zaujmout

Leave a Comment