Home blog Jak jsem začala na volné noze

Jak jsem začala na volné noze

written by Brabikate Prosinec 1, 2017

Rozhodla jsem se letos na jaře. Jo, udělám ten velkej krok a začnu pracovat jako freelancer. Byla jsem tehdy doma, měla jsem angínu a už několik dní se to nezlepšovalo. Bez nálady jsem se dlouhé hodiny dívala do stropu a hlavou mi vířily všechny pocity a rozhovory z posledních týdnů. Ležela jsem tam v té posteli a docházelo mi, že jestli chci být šťastná a sama se sebou spokojená, musím tenhle krok udělat. Zkusit to. Splnit si svoje sny.

Tou dobou jsem měla za sebou necelý rok práce v online reklamní agentuře. V krásné firmě, co sídlí v designových kancelářích, v partě fajn lidí. Práce to byla víceméně kreativní a byla pro mě velkou školou jak marketingu, tak vůbec pracovního business světa meetingů, statusů, briefů, reportů, tendrů a tak dál, čímž jsem byla do té doby úplně nepolíbená.  Najednou jsem byla součástí mladé cool firmy se spoustou benefitů. Měli jsme vlastní happiness managerku, multi sportku, krásnou firemní kulturu i zábavné kolegy, se kterými jsme často něco podnikali i ve volném čase.  Co víc chtít, že? Taková práce je úplný dream job, no ne?

Jenže já si postupně uvědomovala, že na tohle nejsem stavěná. Že i přes všechny ty superlativy to není prostředí pro mě. Že na práci potřebuji klid a soustředění. Ne open space, trackování hodin a neustále vyskakující notifikace z mailu a dalších aplikací. Nejlépe se mi vždycky pracovalo ve chvíli, kdy jsem se mohla na dlouhé hodiny někam zašít, a nejlepší nápady dostávám ve chvíli, kdy si můžu nechat práci volně plout a organizovat si ji podle svého.

Pracovat jako volnonožec jsem si přála už dávno, ale moc mi to nepřišlo reálné. Co bych jako dělala a kdo by si mě probůh platil? Jenže jak jsem tam tak ležela a dívala se do stropu… najednou jsem věděla, co bych dělala. A co víc, věděla jsem, kdo by mě – s trochou štěstí – mohl najmout.

A kdy jindy do toho teda jít, když ne teď?

Jeden z  hlavních důvodů, proč jsem chtěla na volnou nohu, byl i ten, že jsem se chtěla víc malovat a ilustrovat. Marketing mě sice dál baví, ale malování a ilustrování to je úplně jiný level. :) Ne, že bych se teď uživila čistě jen malováním, pořád se ještě věnuji i focení a správě sociálních sítí… ale zakázky jsou a snad i dále budou.

A tak jsem tehdy sebrala odvahu a podala výpověď. Za dva měsíce jsem se po výpovědní lhůtě zaregistrovala jako OSVČ a od té chvíle válčím sama za sebe. :) Ne vždycky je to ráj, jak jsem si vysnila. Občas mě trápí neproplacené faktury (nebo faktury s ukrutně dlouhou splatností!), jindy se mi zasteskne po lidech z práce, nebo mě vyděsí nefungující technika, bez které nemůžu pracovat.  Ale stejně si myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy udělala, a přeju každému, kdo po něčem takovém taky touží, ať v sobě tu odvahu najde.

 

Mohlo by vás zaujmout

Leave a Comment